Umělecké sympozium Umění na Poličce s cílem oživit veřejný prostor v Poličce uměním a podnětnou uměleckou tvorbou proběhlo v červenci v Poličce.  Součástí symposia je i výstava soch ve veřejném prostoru. Město Polička podpořilo tuto akci finanční dotací ve výši 200 tis. Kč.

Zde zhodnocení akce od autora Štěpána Jílka.

O Sympoziu
Sympozium Umění na Poličce vzniklo z touhy oživit zákoutí
města Poličky uměním a zároveň přitáhnout do Poličky umělce,
kteří zde stráví společný čas během kterého v městském parku
budou tvořit další sochy a objekty.
Dalším důvodem byla naše zkušenost z různými výstavami ve
veřejném prostoru, kdy vystavující nedostává žádnou odměnu za
vystavená díla. Což nám nepřišlo fér a jdeme cestou podpory
umělců, ne jejich využívání.

Sympozium proběhlo mezi 15. - 20. 7. 2024 a sochy jsou
vystaveny v Poličce do začátku září.

Zhodnocení výstavy a sympozia:
Sympozium umění na Poličce přináší unikátní a živou kulturní
akci, která nejen obohacuje veřejný prostor, ale také
podporuje samotné umělce. Zvolený přístup zdůrazňuje etiku a
respekt vůči vystavujícím umělcům, čímž se odlišuje od mnoha
jiných výstav, které často ignorují zásluhy autorů.

- Umělecký přínos
Sympozium přináší do Poličky různorodou škálu uměleckých děl,
která odráží osobní i společenské témata. Například Veronika
Šrek Bromová svým objektem "Planeta" nejenže upozorňuje na
ekologická témata, ale také aktivně zapojuje veřejnost do péče
o tento objekt. Miriam Kaminská svou sochou "Entita" přináší
do veřejného prostoru hluboký osobní příběh, který se prolíná
s univerzálními symboly léčby a zranění.

- Interakce s veřejným prostorem
Umístění soch a objektů v různých zákoutích města Poličky
oživuje městský prostor a vytváří nové příležitosti pro
interakci mezi uměním a každodenním životem obyvatel i
návštěvníků. Sochy jako například "Don't leave me here Jesus!"
od Štěpána Jílka nejenže reflektují aktuální politická a
sociální témata, ale také provokují diskusi a vyvolávají
emoce, jak je patrné z reakcí veřejnosti.

- Podpora umělců
Sympozium se záměrně zaměřuje na podporu umělců nejen
prostřednictvím výstav, ale i tím, že jim poskytuje prostor a
podmínky k tvorbě. To umožňuje vznik nových děl přímo na
místě, což přináší dynamiku a autenticitu celému projektu.
Podpora se ukazuje i v praktické rovině – umělci jsou za svou
práci spravedlivě odměněni.

- Zapojení a komunitní rozměr
Kromě umělecké tvorby vnáší sympozium do Poličky také
komunitní rozměr. Na zahájení a závěrečné vernisáži
vystupovali umělci spjatí s Poličkou.
Umělci jako Martin a Hana Jelínkovi přinášejí do města nejen
svá díla, ale také svou energii a touhu oživit místní
komunitu. Vzniklé objekty, jako lavička nebo Panna Maria
Poličská, reflektují jejich úzkou vazbu na místo a snahu o
zlepšení a oživení veřejného prostoru.

- Závěr
Jednalo se o první výstavu tohoto druhu v Poličce, tak
organizátoři i veřejnost nasbírala zkušenosti s takovým druhem
události.
Ale dá se říct, že sympozium Umění na Poličce představuje
výjimečnou událost, která propojuje umění s veřejným prostorem
a podporuje aktivní zapojení komunity. Díky rozmanitosti
vystavených děl a etickému přístupu k umělcům se sympozium
stává významným kulturním počinem, který má potenciál
dlouhodobě ovlivnit kulturní život v Poličce.

Vystavující a účastníci sympozia:
Veronika Šrek Bromová - vystavující
Planeta 2020
Palackého náměstí
Objekt "Planeta" Vznikl pro výstavu uměleckých objektu a soch
Plán B v exteriéru Litomyšle. Výstavu kurátorovala Lenka
Lindaurová v rámci Smetanovy výtvarné Litomyšle.
Jedná se o zavěšenou kouli v pyramidě, která symbolizuje naši
planetu a její ochranu. Když se o planetu pečuje, rozkvétá;
pokud je zanedbána, uschne a zpustne. Objekt je přístupný
veřejnosti a umožňuje výsadbu a oživení.
O umělci:
Veronika Bromová se v 90. letech stala hvězdou manipulované
digitální fotografie. Její záběr se postupně stále rozšiřoval
do různých uměleckých médií až k umělecko-sociálním programům,
které vyústily v její současnou eko-umělecko-sociologickou
praxi v Galerii Kabinet Chaos nedaleko Poličky. Veronika
Bromová je v galeriích zastoupena také objekty, kterými
například reprezentovala Českou republiku na Benátském bienále
v roce 1999. Mezi roky 2002 až 2011 vedla ateliér Nových médií
II na Akademii výtvarných umění v Praze.

Miriam Kaminská - vystavující
Entita 2020
Náměstí Bohuslava Martinů.
Objekt Entita vznikl behem autorčina složitého období kdy
práce na soše pomáhala tohle období překonat a léčit. Entita
je vyrobena z betonu a obvazů, jako symbolu léčby a
symbolizují jistá zranění a jejich léčbu.
O umělci:
Miriam studovala sochařství na Akademii výtvarných umění v
Praze a absolvovala v roce 2018. Během studií prošla četnými
ateliéry mezi nimi i malířským ateliérem a jeden semestr
strávila v Jeruzalémě na Bezalelově akademii umění a designu,
kde studovala obor Sklo a porcelán. Předtím studovala v
Ateliéru sochařství, Ústav umění a designu na Západočeské
univerzitě. Důležitou součástí života Miriam je cestování
během něhož získává inspiraci a nové impulsy do práce. Během
svého života žila ve Francii, v USA, v Izraeli a cestovala do
Japonska, Tanzánie a jihovýchodní Indie.
Uspěla v soutěži na objekt do parku na Karlově. Vystavuje u
nás i v zahraničí.

Štěpán Jílek - vystavující a účastník sympozia
Don't leave me here Jesus! 2022
Na valech
Socha Don't leave me here Jesus! vznikla jako reakce na invazi
Ruska na Ukrajinu.
Uschlá višeň dlouho dráždila Štěpánovu představivost. Z jedné
strany vypadá jako člověk volající o pomoc a z druhé strany
vypadá jako ukřižovaný Ježíš. Obě tváře dobře symbolizují
válku na Ukrajině.
Socha vzbuzuje vášně a byla již dvakrát povalena zřejmě
podporovately ruské okupace Ukrajiny.
Během sympozia vytvořil sochu inspirovanou jménem anglického
fotbalisty Harryho Kanea. Objekt má působit jako antická
artefakt, který odkazuje na současné téma.
Harry Kane - Hurricane 2024
Harry Kane - Hurricane 2024
O umělci:
Štěpán Jílek se narodil se v Poličce a vyrůstal ve společnosti
mnoha sourozenců na samotě Babka. Navštěvoval výtvarný obor na
Základní umělecké škole Bohuslava Martinů. Díky staršímu
bratrovi začal v mládí cestovat. Vystudoval Fakultu strojního
inženýrství a Fakultu výtvarných umění v Brně, zaměřené na
design. V roce 2004 si koupil svůj první fotoaparát Minolta
XG9. Strávil semestr na Winchester School of Art v Anglii v
sochařském ateliéru.
Podnikl nespočet cest, od Jeruzaléma, kam dojel stopem, přes
pěší přechod Sinaje až po Kongo, kde působil jako dobrovolník
v sirotčinci. Pracovně nasbíral zkušenosti na projektech pro
Story Design, kde pracoval pro velké značky jako O2 a Škoda
Auto, a v ateliéru Federica Díaze. Navrhl lavičku pro
Moravskou galerii, uspěl v opencallu Trafo Gallery, získal
cenu Dobrý Design, dostal se do finále soutěže na sochu T. G.
Masaryka v Turnově, navrhl a realizoval oltář do kostela
Povýšení sv. Kříže v Litomyšli, strávil uměleckou rezidenci na
Azorských ostrovech a jeho objekt byl vybrán k oživení pramenu
řeky Loučné.
Momentálně působí jako umělec na volné noze mezi Poličkou a
Prahou.

Josefína Jonášová - vystavující a účastník sympozia
Sekyra-Sakura 2019
Na valech
Sekyra-Sakura jako metafora pro leckteré životní situace,
které se občas zdají jako neřešitelné, bezvýchodné, ztracené,
mrtvé....a hle,- tahle sekyra našla východisko! Rozkvetla!
Během sympozia vytvořila sochu Panny Marie Poličské, jejíž
atributy jsou spojené s Poličkou.
Panna Maria Poličská 2024
O umělci:
Josefína Jonášová je absolventkou sochařského ateliéru
Jaroslava Róny na pražské AVU. Věnuje se především sochám,
ráda ale i něco namaluje či skicne, a to jak ve své ateliérové
stáji, tak i ve veřejném prostoru.
Pro její tvorbu je typické prolínání přístupů, významů,
zrcadlení závažnosti v nezávažnosti, míšení kategorií
existence. Snová, odlehčená a přitom těžkotonážní vizualita je
tak projekčním plátnem pro závažná společenská a existenciální
témata, či naprosto naopak; závažná témata se rozplývají pod
nánosem vrstev hlíny či barev a s lehkostí se vám nepozorovaně
vrývají do podvědomí, aby se posléze v nečekaný moment
vynořila a nedala vám bdít. Záleží na tom, jakou hru s vámi
Josefína zrovna hraje. Tak či onak, nudit se rozhodně
nebudete!

Pavel Šimíček - vystavující a účastník sympozia
LAPUTA V. 2022
Náměstí Bohuslava Martinů.
Laputa V. je o principech fraktálního zmnožení prvku ve
strukturu. Je zakomponována do prostorové architektury z
vertikálních hexagonovych segmentu, diky kterym se muže
ponechat forma sochy otevřená - neuzavřená. A tím využít
princip nekonečna. Obecně me fascinuje fenomén struktury s
jejími možnostmi prostupnosti prostředím, všudypřítomnosti a
nekonečné proměny. Material je polyesterová pryskyřice s
grafitovým povrchem. Inspiraci k této soše jsou čedičové skály
a jedno pohoří na Novém Zélandu, kde dochazelo k rychle erozi
půdy. Tento útvar byl zformován, působením přírodních vlivů,
do skrumáže několika metrových zvětralých stalagmitu. Samotný
název jsem si propůjčil z literatury a japonského anime, kde
se objevuje létající ostrov “Laputa”. Socha má působit jako
vznášející se ostrov.
V rámci sympozia vytvořil objekt Poličský granát inspirovaný
přírodním kamenem, který můžeme nalézt v okolí Svojanova a
Poličskými strojírnami, kde se staré granáty a výbušniny
rozebírají. Zároveň navázal na tvarosloví objektu SOMETHING z
roku 2014.
Poličský granát 2024
Na valech
O umělci:
Pavel absolvoval v letech 2003–2009 Akademii výtvarných umění
v Praze v Ateliéru sochařství II Jindřicha Zeithamml.
Uskutečnil stáže v ateliéru M. Knížáka (2007) a v Šalounově
ateliéru hostujícího pedagoga – M. Jetelové (2008).
Zúčastnil se řady sochařských sympozií u nás a v zahraničí.
Pro galerii GASK napsala Iva Mladičová o objektech Pavla
Šimíčka: Na první pohled zřetelné a přesné – působí současně
poněkud znepokojivě. Reflektují autorův zájem o fraktální
zmnožení prvku ve strukturu. Od konzistentního jádra se pak
mohou oddělovat fragmenty nesoucí totožný architektonický
princip, například ve formě prostorové architektury z
vertikálních segmentů, hexagonálních hranolů připomínajících
palisády magmatického čediče. Současně obsahují význam
vymanění se ze zákonitostí tíže hmoty, její popření – Pavel
Šimíček hledá tvar, „který přiměje hmotu levitovat“ (PŠ).
Některé z objektů zprostředkovávají fascinaci fenoménem
všudypřítomné struktury prostupující prostředím. Nabývají pak
formy liniových objektů expresivního výrazu ostrých úhlů,
procházejí prostorem, místy skrytě. Naznačují tušenou
existenci přítomných jevů, místy jakési vymknutí se z řádu.
Pavla Šimíčka zajímá i technicistní záznam živého procesu –
linie charakteru grafu převádí do esteticky dokonalých
trojdimenzionálních objektů.

Pavel Mrověc - účastník sympozia
během sympozia vytvořil sochu Přitažlivost sestavenou ze dvou
masivních pískovcových desek, které jsou nad sebou. Desky jsou
spojené robustními železnými tyčemi, které procházejí skrz oba
pískovcové bloky a vystupují na jejich povrch. Tyto tyče
dodávají soše industriální a současně pevný charakter. Celkový
vzhled působí minimalisticky, ale zároveň zanechává dojem síly
a stability. Povrch pískovce je jemně opracovaný, což
zdůrazňuje přírodní strukturu materiálu, zatímco železné tyče
kontrastují svou hladkostí a syrovým industriálním vzhledem.
Socha může symbolizovat propojení přírodních a lidských prvků,
stabilitu či vzájemnou podporu.
Přitážlivost - Menza s pítkem pro ptáčky 2024
Na valech
Pavel Mrověc (1990) vystudoval Fakultu restaurování UPa v
Litomyšli a zde se nakonec i usadil. Živí se restaurováním a
sochařstvím. Mimo jiné se specializuje na sochařství české
secese a Stanislava Suchardu. Věnuje se hudbě a poezii, je
poutníkem. Hraje v kapele IMPROVISION a je spoluzakladatelem
básnické Skupiny 20XX. Ve volné tvorbě ho zajímá propojování
tradičních technik a materiálů s moderními. Je zhotovitelem
nového kamenného mobiliáře v kostele Povýšení Svatého Kříže v
Litomyšli podle návrhu Štěpána Jílka, který na zhotovení
spolupracoval.

Martin a Hana Jelínkovi - účastníci sympozia
Lavička 2024
Na valech
Další, kdo posílili plamínek sympozia, dorazili z Krásného
jsou Martin Jelínek s manželkou Hanou. Výtvor Martina je
dřevěný a všichni jsme se z něho a na něho posadili.
Vytvořil lavičku pro celou rodinu, která má mimikry domu u
kterého bude umístěna. Vašemu pohledu stejně neunikne.
Hana vytvořila hliněnou poličku, která oživí fasádu
Pontopolisu. Během častých úniků do hospod stačila vytvořit, v
kooperaci s Josefínou, pomník pijanům.
Pomník pijanům
2024
Martin vystudoval Favu, kde potkal spoustu zajímavých lidí a
profesorů. Byl součástí ateliéru Environment. Hrál v kapele s
Václavem Stratilem, pracoval jako arborista, momentálně přes
léto restauruje objekty ze dřeva a v zimě maluje. S ženou
Hanou oživují vesničku Krásné. Místní kostel obohacují
výstavou a instalacemi na svátek svatého Václava.
Martin Jelínek o sobě: Narodil jsem se mé mamince v zimě roku
1979. Ze svého dětství si pamatuji milou moji babičku v
zástěře a malé obrázky dřevěných chaloupek, které jsem kreslil
pastelkami. Za to, že jsem uzrál v lidskou bytost vděčím mým
nejvěrnějším druhům a místům v krajině kamenných obrů. Žiji se
svými milovanými ve velmi starém domě na velmi starém místě
obklopen kopci. Můj způsob chápání umění, je způsob mého žití.
Velmi úzce se prolínají. Vystudoval jsem Konceptuální tendence
ve výtvarném umění na FAVU v Brně /ateliér Environment u
Akad.Mal. Vladimíra Merty a Doc.MgA. Mariána Pally.
Hana vystudovala Katedru výtvarné výchovy Pedagogické fakulty
Univerzity Palackého. Střední školu provečírkovala na SUPČ v
Bechyni. Žije a tvoří na malé vesnici na Vysočině, kde se se
svým mužem věnuje rurart projektům. Její celoživotní téma je
nabourávání hranic, ráda se pohybuje na pomezí žánrů.
Experimentuje s různými médii ( videomapping, fotopast,
varhany, keramika…) Účastnila se několika společných výstav a
sympozií.